Letní olympijské hry (LOH) v Paříži začaly v pátek 26. července a potrvají do 11. srpna, pak na ně naváže paralympiáda. V dopise, který sportovcům před zahájením zaslalo vatikánské sportovní sdružení Athletica Vaticana, se upřesňuje jejich mírový potenciál: „Hry jsou především příběhy žen a mužů, kteří sice nejsou schopni zastavit ‚rozkouskovanou třetí světovou válku‘, jak o ní hovoří papež František, ale ukazují možnost prohloubení lidského bratrství, a to prostřednictvím jazyka dialogu ve sportu, který je populární a srozumitelný všem.“ Jedním ze silných symbolů těchto her je podle vatikánských sportovců účast týmu uprchlíků – jako „mírový plán, který celá velká sportovní rodina vznáší v této temné hodině lidstva“.

Katolická církev ve Francii doprovází LOH programem Holy Games (Svatých her) – kampaní, která představuje souvislosti evangelia a sportu a nabízí duchovní blízkost. Až do 8. září funguje olympijská farnost v pařížském kostele La Madeleine, který byl za tímto účelem zrekonstruován. Právě zde se konala 19. července slavnostní zahajovací mše svatá (více v KT 30). V několika pařížských farnostech povede během LOH ekumenické modlitby komunita Taizé. Výpravy mají i své kaplany – zastavení s tím českým, P. Oldřichem Chocholáčem, přinášíme na str. 3.

Kabaret, nebo provokace?

To vše může napomoci splnit nynější přání francouzských biskupů, aby všichni křesťané pochopili, že „olympijské slavnosti přesahují ideologické předsudky několika umělců“. Právě takto totiž biskupové reagovali poté, co mnoho (nejen) křesťanů ve Francii, USA, Maroku, Japonsku a jinde pobouřila jedna z 12 scén zahájení her, nazvaná „Festivité“ (Slavnost). Ta měla podle svých autorů zobrazovat hostinu antických božstev na Olympu a ztvárnili ji přední kabaretní umělci a LGBT aktivisté. Mnozí v ní však rozpoznali narážku na da Vinciho Poslední večeři. Francouzští biskupové nad scénami „zesměšňování a výsměchu křesťanství“ vyslovili „hlubokou lítost“. Jak potvrdil pro La Croix jejich delegát pro LOH Emmanuel Gobilliard, episkopát promluvil „jménem všech křesťanů, kteří se cítí zraněni nebo vyloučeni z tohoto okamžiku slavnosti“.

Ostré odsouzení vyjádřili i někteří představitelé církve v zahraničí, včetně amerického biskupa Roberta Barrona nebo Rady církví Blízkého východu. Podle německého biskupa pro sport Stefana Ostera byla tato „podivná Poslední večeře slabým místem jinak působivého zahájení a v daném kontextu byla zcela zbytečná“. Maltský arcibiskup Charles Scicluna, člen vatikánského Dikasteria pro nauku víry, pak kontaktoval francouzského velvyslance na Maltě a ve zprávě, kterou sdílel i na síti X, vyjádřil nad „bezdůvodnou urážkou“ rozhořčení a zklamání. Některé křesťanské komunity vzápětí nabídly kající mše sv.

Umělecký ředitel slavnosti, francouzský divadelní režisér Thomas Jolly reagoval v televizi BFMTV, že se Poslední večeří neinspiroval. Říká, že scéna vycházela z obrazu mytické hostiny bohů na Olympu od nizozemského malíře Jana Harmensze van Biljerta (17. stol.) a nenapadala žádné náboženství. „V mém díle nikdy nenajdete snahu kohokoli nebo cokoli očerňovat. Chtěli jsme tematizovat rozmanitost a zahrnout každého – tak prosté to je,“ uvedl. Další ze spoluautorů Damien Gabriac nicméně pro radio France Inter biblické souvislosti připustil. Pořadatelé her poté prohlásili: „Rozhodně nebylo záměrem znevažovat kteroukoli náboženskou skupinu. Pokusili jsme se oslavit toleranci ve společnosti. Pokud se to lidí jakkoli dotklo, velmi nás to mrzí.“