„Byl velmi tlustý, velmi rozpačitý a velmi živý; ohromné těleso s dětskými kudrnami, mušketýrskými kníry a bohémskou mašlí pod celou soustavou brad a podbradků. A přece tato rozložitá tělesnost jaksi odpovídala neobyčejnému a subtilnímu duchu, který ji tak vydatně oživoval: duchu zároveň hravému a rytířskému, nezbednému a nesmírně moudrému, duchu básníka humoristy, polemika, filosofa, fantasty a hluboce věřícího katolíka.“ Tolika slovy se snažil Karel Čapek vystihnout spisovatele G. K. Chestertona dva dny po jeho úmrtí v červnu 1936 na stránkách Lidových novin. Při tom všem se Chesterton „nesnažil vidět věci jinak než obyčejný, pivo pijící Angličan“. Právě obrana zdravého selského rozumu, křesťanské víry a radosti ze života z něj činí dodnes inspirující osobnost.

Napsal více než sto knih – próz, životopisů, cestopisů, básnických sbírek, esejů, úvah aj. Přispíval do řady periodik (pro jeden časopis psal třicet let pravidelný týdenní esej) a v posledních dvaceti letech života redigoval a financoval týdeník G. K. Weekly, který převzal po svém bratrovi, který padl na frontě. Vedle toho stihl vést veřejné polemiky, jezdil po přednáškách, promlouval v rozhlase.

Ačkoli se proslavil mnoha literárními žánry, ten hlavní důvod, proč stále patří k nejcitovanějším autorům světa, tkví v tom, že uměl pojednat s vtipem o vážných věcech a využíval k tomu překvapivé analogie a paradoxy. Byl vůbec mistrem paradoxu. Připisuje se mu třeba výrok: „Je velký omyl domnívat se, že když lidé ztratí víru, nebudou věřit v nic. Budou věřit v cokoli.“ Nebo: „Zvláštní. Víru ztratili, ale její předsudky si podrželi.“ Ještě jeden jeho rys stojí v dnešní době za vyzdvižení. I jako vášnivý polemik si nepřestal vážit svých soupeřů. Známý byl jeho letitý spor s dramatikem G. B. Shawem, s jeho socialistickými názory. „Díky tomuto sporu jsem se naučil chovat k němu daleko víc obdivu a náklonnosti, než mnozí lidé dosáhnou shodou,“ přiznal Chesterton. Měl ho zkrátka rád jako člověka, i když s ním téměř v ničem nesouhlasil.

Na této dvoustraně přiblížíme Chestertonův životní příběh, některé jeho knihy, které nově vyšly, ale nabídneme i malou ochutnávku jeho postřehů a vtipnosti. Zmíněný Karel Čapek uzavřel své ohlédnutí za milovaným autorem slovy: „Nevíme, jak je v nebesích odměňován humor; ale je-li tam pro něj sebemenší čestné místo, pak Gilbert Keith Chesterton, Angličan, zasluhuje nějakého stupně blahoslavenství, jehož svátek by navěky mohl slavit veškeren lidský svět bez rozdílu věr.“ Možná se brzy ukáže, že to byla prorocká slova.