14. 5. 2024
|Vystupuji z auta a vyčítám si svou lehkomyslnost. Po týdnu pobytu na jihu Íránu, v oblasti pouští, jsem považovala každodenní slunečnou oblohu za samozřejmou. Ostatně předchozího dne jsme se procházeli po mostě s třiatřiceti oblouky překlenujícími zmizelou řeku. Brzy po zimě tu prý teklo hodně vody. Teď ani kapka.
Podívám se na oblohu, zataženo na celý den, výrazně se ochladilo a prší. Lehká vesta nebude asi ideální ochranou na celodenním výletu. Deštníky, které v Římě nabízeli na každém rohu, tady nevedou. Za hloupost se platí. No nic. Vracíme se až pozdě večer, do té doby nějak přežiju. Pohyb po rozsáhlém archeologickém nalezišti v Pasargadách, místu, kde je pohřbený perský král Kýros Veliký, usnadňuje elektrický vláček. Hurá, aspoň chvíli nebudu na dešti. Po několika zastávkách dorazíme k pevnosti na konci areálu. Vláček se vrací za půl hodiny. Vydám se pěšky, protože, ano, skutečně, přestalo…
Zbývá vám ještě 65 % článku!