30. 4. 2024
|Už od devadesátých let tvoří pastorační asistenti nedílnou součást podoby církve v naší zemi. Na této dvoustraně nahlédneme do toho, co všechno dělají, čím žijí, co je motivuje a těší.
V mnoha farnostech jsou obětavými a univerzálními pracovníky, kteří doplňují a rozvíjejí péči duchovních pastýřů. Snad nejčastější odpověď farářů, zástupců jednotlivých diecézí zodpovědných za pastoraci, ale i samotných pastoračních asistentů na moji otázku po těžišti jejich práce, zněla: „Pomáhají kněžím ve farnostech s tím, co je třeba.“ Často působili nejdříve jako dobrovolníci a postupem doby se „profesionalizovali“.
Vedle svých původních profesí mnozí vystudovali teologii. Spojuje je láska k církvi a zájem o druhé lidi. Působí jako katecheti, ale jsou také administrativní i technickou podporou pro pastorační činnost kněží. Lze říct, že patří mezi ty lidi, jejichž práci považujeme za samozřejmou, a teprve až z nějakého důvodu zmizí, si každý uvědomíme, jak byli důležití a kolik práce zastali. I to je důvod, proč jsme téma tohoto vydání věnovali právě jim. Přístupy k pastoračním asistentům se v diecézích různí. Obecně převažuje výše zmíněná priorita. Tedy pastorační asistent je pomocníkem ve farnosti a záleží na faráři, jaké kompetence mu svěří a kde jeho pomoci využije. V některých diecézích dokonce propracovali strukturu, která propojuje a koordinuje práci pastoračních asistentů ve více úrovních (ve farnosti, v děkanátu, v diecézi). Z příkladu brněnské diecéze, který uvádíme v samostatném textu, je zřejmé, že kromě přímé pastorace také spoluvytváří se svými představenými pastorační plány diecéze. Dochází tak k posunu vnímání role pastoračních asistentů: od nadšených dobrovolníků se dostáváme ke kompetentním zaměstnancům církve, kteří jsou hierarchii partnery v procesu rozlišování a směrování pastorace v jejich diecézi. S klesajícími počty kněží je logické a nezbytné rozvíjet spolupráci právě tímto směrem.
Církev navíc nepůsobí pouze směrem dovnitř, mezi své členy, ale vstupuje do dialogu s těmi, kteří stojí vně. Z odpovědí v anketě a rozhovorech se ukazuje, že pastorační asistenti komunikují i mimo vnitřní struktury církve a mohou výrazně přispět k propojení církve s okolní společností. Anketní odpovědi také ukázaly, jak důležité je ocenit práci asistentů a poskytnout jim možnost profesního růstu.