Často se v této rubrice zmiňují babičky coby vzor pevné víry v Boha. Ale dědečci si to také zaslouží! Ráda bych proto zmínila příběh z mé rodiny, o mých dědečcích. I když je znám pouze z doslechu. Své dědečky jsem totiž nepoznala. Maminčin tatínek zemřel ještě docela mladý, po válce. Ale z vyprávění vím, že coby vdovec (jeho mladá žena zemřela v šestinedělí po porodu posledního dítěte) se dokázal postarat o šest dětí, dobře je vychovat ve víře a také vést hospodářství. Tatínkův otec, tedy druhý můj dědeček, zemřel také mladý, dokonce v pouhých 44 letech. Ale jeho žena, moje babička, o něm…