Od rána hustě pršelo, na mnoha místech se tvořily louže, mezi nimi poskakovali chodci s deštníky nebo s kapucí přetaženou přes hlavu. Mraky hluboko u země, po slunci ani památky, pomalu se šeřilo. Na zastávku přijížděla tramvaj. Na boční ceduli, jindy oznamující cílový směr, svítilo Nenastupovat. „Co to má znamenat?“ nedůvěřivě jsem se zadívala do jejích oken s řadou za sebou sedících postav s kapucemi. Na první pohled scéna z lehce hororového filmu.Dveře tramvaje se otevřely. Lidé vystupovali a nastupovali jako obvykle. Vůbec nic mimořádného se nestalo. To jen ta světelná tabule stávkovala,…