Z normálních dětí jsou teď „děti zločinců“. Vyvrhelové společnosti, ti, od kterých je lepší se držet dál. Zůstávají samy, plné otázek a zmatku, úzkostí, strachů, studu a hanby. Základy jejich světa se třesou. Nerozumí tomu, proč to rodič udělal, a ještě méně tomu, proč jsou chováním okolí trestány, i když samy žádný zločin nespáchaly. Ony přece nejsou zločinci! Přesto se propadají na dno společnosti. Mnohé z nich žijí v chudobě, vědí, co to znamená mít hlad nebo nosit děravé boty. Trápí se pocity studu a hanby. Až příliš často zažívají…