Smrt sice patří k životu, ale je vždy ztrátou. U starého člověka může být závěrem naplněného života, kdežto u mladých ji většinou vnímáme jako drsné a neomluvitelné přervání rozvíjejícího se života. A takovou smrt přijímáme těžko. Uniká nám její smysl a velmi to bolí. Umná vysvětlování, pokud se vyskytnou, selhávají. Jak se vyrovnat se smrtí mladých lidí, jak se vyrovnat dokonce s nesmyslnými vraždami, jaké se udály na FF UK, které nikomu nic nepřináší? To je otázka těch, kteří zabité znali, milovali, vážili si jich. Jak se vypořádat s krutostí zbytečné smrti? Jak najít nějaké světlo v…