Pamatuji se ještě, jak jsem po svém obrácení studoval dogmatiku z tenkých brožurek L. Otta přeložených z němčiny. Po textu příslušného dogmatu následoval vždy argument z Bible a církevních Otců. Ten přístup se mi už tehdy nelíbil. Jako studenta bohemistiky, pro nějž byla (a je) literární věda a historie denním chlebem, mě uráželo, že Bible je používána jak trhací kalendář potvrzující předem danou výpověď, jako ilustrace hotového poznání. Ba dokonce jako jakýsi konečný soudní výrok, zamezující další hledání. Bylo mi už tehdy divné, že by se tak jednoduše dalo pracovat se slovem Božím. Vadila mi i přílišná snadnost chápání Bible jako Božího slova. Znamená to snad, že si zaslouží méně péče, výkladu než jakýkoli jiný literární text? Tento způsob čtení Bible se pro mě osobně neukázal jako nosný. Že je přímo nebezpečný, mi docházelo postupně.

Argumentace Biblí se totiž objevuje zejména v těch otázkách, které doslova ovlivňují šťastné prožití lidského života, někdy a na některých místech světa dokonce vůbec jeho prožití jako takové. Jde například o otázky manželství, rodiny, sexuality, postavení žen, ale i vztahu k vládě, režimu, vlivu člověka na životní prostředí a mnohé jiné. Mít před očima konkrétní lidskou situaci a (od)soudit ji citátem z Bible je neuctivé jak k člověku, tak k posvátnému textu. Takové doslovné čtení Písma není věrné, zbožné, poctivé, ale líné. A navíc iluzorní.

Klíčem je radostná zvěst

V případě tak starého a různorodého textu platí dvojnásobně, že každý překlad je zároveň výkladem. V žádném případě nesmí jít o libovolné čtení, které by jen naruby potvrzovalo opačné názorové postoje. Biblické texty je třeba vnímat v jejich kontextu, v dialogu s jinými částmi Písma. Ústředním výkladovým klíčem ke křesťanskému čtení Písma pak musí být radostná zvěst o Zmrtvýchvstání.

Musíme poctivě přiznat, že k mnoha tématům se Bible nevyjadřuje nebo se k nim vyjadřuje dobově podmíněně – a to natolik, že univerzální platnost jistých výpovědí je v jiném kulturním kontextu přinejmenším sporná. Argumentovat Biblí např. v bioetických diskusích je přinejmenším nešťastné. Především proto, že zcela pomineme její jedinečnost jako literárního díla a zúžíme ji na informaci. Tímto způsobem jsme pak učinili četbu Bible bolestnou mnoha lidem, pro něž bylo a zůstává velmi traumatizující vystavit své životy a jejich podmínky některým výrokům Bible: ať už ženám, lidem ze skupin LGBTQ, nebo často i chudým a bezmocným, když jim bylo v dějinách argumentováno povinností poslušnosti světským a církevním autoritám.

V Bibli zkrátka nelze hledat zdůvodnění postoje vůči některým skupinám lidí bez individuálního rozlišování konkrétní lidské situace. Pokud např. odmítáme podíl žen na služebném kněžství nebo žehnání stejnopohlavním párům, nesmíme se schovávat za citáty z Bible, ale musíme jít s kůží na trh a zkusit argumentovat odborně, tradicí, popř. poctivě přiznat svou osobní zaujatost.

Lidská srdce neotvírá litera

Bible má daleko spíše formovat naše celkové zaměření k Bohu, naši zbožnost, má nás vést k poctivému zvažování našeho života a souvisejícímu chování, skrze něž by biblické poselství mohlo promlouvat k druhým i dnes. A tam Bible zůstává kamenem úrazu a její četba jistě není a nemá být bezbolestná.

Je otázkou, proč na jedné straně trváme často na doslovném čtení některých pasáží, zatímco jiné se snažíme obcházet. Mám na mysli např. zacházení s uprchlíky či lásku k nepřátelům. Jistě, podobně jako nelze doslovně přenést do dnešní doby mnohé starozákonní příkazy týkající se třeba instituce rodiny, ani současná uprchlická krize se nedá interpretovat na základě výpovědí Písma o přistěhovalcích. I zde je namísto doslovného chápání Písma třeba vědecké, společenské, politické debaty. Cílem je vždy dobro člověka, úcta k jeho svobodě a k tomu, jak podle svého svědomí tvaruje svůj život.

Boží vůlí jistě je člověka zachránit a tato vůle se uskutečňuje milosrdným přikloněním se Boha k člověku v Ježíši Kristu. V něm jsou si všichni lidé rovni. Zachránit život člověka, nedopustit, aby trpěl, dopřát každému možnost odpuštění patří k jádru evangelia. Pro postoj k migrantům či nespravedlivě pronásledovaným nejsou nakonec směrodatné jednotlivé výroky Bible, ale celek její výpovědi koncentrovaný v umučení a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. I bez konkrétních výzev k ochraně uprchlíků či vdov zjevuje Ježíšův příběh jasně, jak se k nim máme chovat. Podobně jako nás jasně vyzývá k zodpovědnosti za život svůj a život bližních.

Lidská srdce neotvírá litera, ale Duch. Porozumět Písmu tak, abychom jej četli správně, nemůžeme v důsledku pouze studiem, ale jen skrze pokornou lásku. Bez ní jinak můžeme Biblí zdůvodnit cokoli. Láska k Bohu a lidem není subjektivní clonou, bránící porozumět holé pravdě, ale jedinou možností, jak Bibli číst.