Jedním z nich je i třicetiletý Robert, mimořádně nadaný hudebník, jemuž v životě zásadně pomohla Arcidiecézní charita Praha. Už v deseti letech uměl zahrát na klavír náročné skladby. Noty ještě neuměl, ale stačil mu hudební talent a absolutní sluch. Rodiče ho neslyšeli ani nepochválili. Robert žádné neměl - otec neznámý, matka ho po narození odložila do ústavu. I když se „tety“ snažily, chlapec se cítil osamocený a nemilovaný. Uzavřel se, neměl komu říci svá přání, touhy, pocity. „Slovo máma mi nic neříká, nevím, co to znamená,“ začíná vyprávět svůj příběh. Stěžejní roli v něm hraje teta…