Jako kluk jsem coby ministrant absolvoval stovky pohřbů. Pozoroval jsem, jak moc jsou lidé ve své bolesti a smutku příchylní k útěše a pomoci, kterou jím nabízí církev v Božím slově a knězi. Nejednou se mi cestou od hrobu stalo, že se ke mně přitočil někdo z účastníků posledního rozloučení a vyptával se: Co je spása a co znamenají některé symboly či úkony v liturgii. Kněží v Červeném Kostelci se totiž snažili vyhovět všem žadatelům o pohřeb. Do hrobu ukládali zbožné farníky, ale také lidi, kteří byli církvi na hony vzdálení (to pak v kapli seděla…