První z nich je od naší dobrovolnice, paní Ivany. Ta je vděčná za čas, který může našim pacientům věnovat. Vidí v tom obrovský smysl a obohacení. Druhé je od paní Markéty, která se zúčastnila červnového Běhu pro Hospic sv. Alžběty a zavzpomínala na svou maminku a babičku, které zde doprovodila na věčnost. Rozzářené oči pacientů Možná byste si mohli myslet, že hospic je smutné a ponuré místo, ale pro mě je to místo plné naděje. Tady se věří, že život má smysl až do poslední chvíle a že každý den je cenný. Kdybych měla říct, co mi dobrovolnictví u nevyléčitelně nemocných dává, těžko bych…