Lidé, kteří se neztotožňují s nějakou konkrétní církví jako institucí, si musí nalézt tak nějak sami odpovědi na palčivé existenciální otázky. Musí se rvát o naději na smysluplnost života, musí objevit hodnoty, které činí jejich život lidštějším, musí nalézt v sobě smysl pro solidaritu. Nikdo jim v tom nepomůže a ti, kteří by mohli, jsou pro ně často nesrozumitelní. Každý den stanou před zrcadlem, spatří sebe sama a musí před sebou obstát. Mají svůj život v rukou a žijí ho s větší mírou zodpovědnosti. Samozřejmě pokud se pro to rozhodnou. Znám věřící, kteří jsou pravý opak. Spoléhají se tak…