12. 9. 2023
|Rozumí církev válce na Ukrajině stále jako spravedlivé a proč jsou křesťané povoláni k pomoci bez ohledu na rasu, národ, náboženství či přesvědčení? Ptali jsme se biskupa TOMÁŠE HOLUBA.
Nikdy nemůžeme na sto procent říci, že je nějaká válka spravedlivá. Ale nemáme momentálně jediný platný argumet, který by zřejmým způsobem ukazoval na to, že se Ukrajina chová jinak, než že brání svoje území a obyvatele. Čili nemůžeme říci, že je to válka nespravedlivá, neobjevilo se dosud nic, co by svědčilo o tom, že je to od samého začátku válka spravedlivá. A to i přesto, že Ukrajina je nyní aktivní v boji a přechází do ofenzivy. Zdůrazňuji, že při tom posouzení nemluvíme o jednotlivých bitvách, ale o válce jako celku. V rovině spravedlnosti neposuzujeme jednotlivé bitvy, ale konflikt jako takový.
Podle evangelia máme pomáhat těm, kdo jsou potřební. A když se podíváme na potřebnost lidí trpících na Ukrajině, tak ta se rozhodně nezmenšila. Proto je náležité, abychom byli neúnavní, vytrvali a nepřestávali - jak to po nás žádá i Písmo.
Nevím nic o tom, že by Charita nějak polevovala v práci na našem území. Ježíš nám říká „miluj bližního svého jako sám sebe“. Nemůžeme rozlišovat na my a oni, nebo že budeme pomáhat tady či tam. Máme pomáhat s láskou, nerozděleným srdcem. Pomáháme proto těm, kteří žijí zde, i těm na Ukrajině. Otevřenost, která si nevybírá, patří ke křesťanskému pojetí světa. Kristus se vydal pro všechny. Tak i my máme pomáhat všem. Charita - jako pomáhající ruka církve - se snaží tuto praxi naplňovat v České republice, na Ukrajině, ale i v jiných zemích a kontinentech. A také proto můžeme být na Charitu právem hrdí.
Nechci se opakovat, ale pomoc Charity je cílená na ty, kteří jsou potřební. Rozumějme: jsou odkázaní na své bližní. A ti bližní jsme my! Navíc je to práce, která je nesená jedinečnou efektivitou a také zkušeností, kterou vytváří Charita v této oblasti celá dlouhá léta. A je to pomoc zásadně humanitární.