Slovy žalmu jsme se modlili: „Bože, má duše po tobě žízní, prahne po tobě mé tělo jak vyprahlá, žíznivá, bezvodá země“ (Ž 63,2). Právě v této vyprahlé zemi nás oslovuje dobrá zpráva: na své cestě životem nejsme sami, volání naší žízně nezůstane nevyslyšeno. Bůh Otec poslal svého Syna, aby nám dal živou vodu Ducha Svatého, která uhasí žízeň naší duše. Žalmista volá k Bohu o své žízni, protože jeho život se podobá poušti. Jeho slova mají zvláštní ohlas zde v Mongolsku poznamenaném vyprahlostí stepí a pouští. Mnozí z vás jsou tak zvyklí na krásu a únavu chůze, činnosti, která připomíná…