V naší společnosti sice už pominul strach z nákazy covidem, vystřídal ho však strach z války, z inflace a jejích důsledků, ze zhoršení hospodářské situace v rodinách nebo z ekologické katastrofy, do které se nezadržitelně řítíme. Jako děti jsme se báli tmy, křiku či ztráty blízkosti maminčiny tváře. Později nás začaly svírat úzkosti z toho, že nebudeme mít dost kamarádů, že neuspějeme ve škole, že nás vrstevníci nepřijmou, že nám vyrazí pupínky na nose, že se nebudeme druhým líbit, že si nenajdeme dobrou práci nebo že se nedostaneme na vysněnou vysokou školu. Strach mnohé neopouští ani v…