Mohli bychom si myslet: „Kde je spravedlnost, když každý den zakouším svou bídu a slabost, nedaří se mi osvobodit se od svého problému, ať je to cokoli, a neustále padám?“ Je snad cesta modlitby zapovězená ubožákům, alkoholikům, zraněným všeho druhu? Terezie z Avily na toto téma říká, že nezbytnost modlitby v první řadě leží před slabými a hříšnými, a povzbuzuje, že když vytrvají v modlitbě, byť by to byla modlitba ubohá, jednoho dne opustí hříšný život. Právě proto nás Bůh nutí sestoupit po žebříku naší chudoby až dolů – aby nás mohl vyslyšet. A na konci sestupu skutečně vytryskne…