Vzpomínám na sestru Deepu, která je ředitelkou školy v Mansapuru, a další sestry, které tam učí. Ve škole nyní po covidu studuje 350 dětí, ale i tak jsem měla pocit, že každé z nich znají osobně. Vědí, z jaké je rodiny, co mu jde, a společně s dalšími učiteli tvoří tým, co šlape jak hodinky. A děti se k nim chovají s velkým respektem a současně s velkou důvěrou. Nejde jen o jejich práci, kterou je vedení školy a předávání znalostí, ale i o to, jak se k dětem chovají a svědčí svým životem. Jak ke každému přistupují se stejnou úctou, bez ohledu na původ dítěte, jak se sklání i k těm nejmenším…