Šedesátiletý Emeru Ebiro má osm vnoučat od čtyř dospělých dětí. Tři z nich farmaří stejně jako on, čtvrté pracuje v kostele. Během pouhých několika měsíců přestal rozpoznávat předměty i tváře kolem sebe. Na poli, kde pěstoval fazole, ječmen, proso a kukuřici na prodej, ale i kávu a avokáda pro vlastní spotřebu, už nebyl nic platný. Na trzích ve vedlejší vesnici, kde pravidelně část skromné úrody prodával, ho musely zastoupit děti nebo manželka. Z pracovitého a aktivního člověka se během chvíle stal starý muž, který celé dny vysedával na lavičce ve stínu před chatou. A i tam ho každý den musel…