Téměř deset let jsem byla postulátorkou diecézního procesu blahořečení naší spolusestry Elišky Pretschnerové (1911–1993). Od minulého roku je její proces v Římě, kde bude, jak pevně věříme, pokračovat. V čem vidím její svatost, čím nás může dnes oslovit? Především svítí její prostý, ryzí život, život podle zásad evangelia. Byla ženou zasvěcenou Bohu a chovala se tak, jak to po nás Ježíš žádá – a lidé kolem ní to vnímali. Eliška cítila a žila s církví. Byla otevřená pro znamení doby, aktivně se zapojila do koncilní obnovy a pracovala pro to, aby myšlenky Druhého vatikánského koncilu církev i…