Vladislav Hrabec byl bohoslovec Arcidiecéze olomoucké, s dalšími seminaristy od listopadu 1942 totálně nasazený ve Vídni. Na sklonku roku 1944 byl poslán kopat zákopy k Neziderskému jezeru, kde onemocněl vážným zápalem plic. V kritickém stavu se s koncem války dostal do nemocnice ve Vídni a pak domů do Ostravy. Zde podlehl celkovému vyčerpání. Ze zápisků V. Hrabce: „Stále pročítám a rozjímám List přátelům Kříže od Ludvíka Grignon de Montfort. Je to snad jediná věda, ve které není možno nikdy, za žádných okolností…