V církvi má každý své důležité místo a svůj úkol. „Každému z nás byla dána milost podle míry Kristova obdarování“ (Ef 4,7) „skrze rozmanité zvláštní milosti (nazývané ‚charismata‘), kterými se věřící stávají ‚schopnými a pohotovými přijímat různé práce či úkoly užitečné pro obnovu a další rozvoj církve‘“ (KKC 798). Zároveň Ježíš mluví o eucharistii jako o svém těle a své krvi. Církev, společenství lidí, má eucharistický charakter a jejím přijímáním křesťan přijímá nejen Boha, ale také všechny své bratry a sestry, jejichž život „je s Kristem skrytý v Bohu“ (Kol 3,3). Všichni lidé jsou zde…