Samotné pojmy „spiritualita“ či „duchovní život“ mohou evokovat představu čehosi výhradně nadpozemského, povzneseného nad lidskou přirozenost. A zde se skrývá první kámen úrazu pro zdravou duchovnost, která by rozhodně neměla vykazovat rysy implicitního dualismu, ale měla by být opravdově vtělená, tedy plně lidská. Člověk musí — stejně jako Ježíš — zůstávat sám sebou, tvorem s lidskou přirozeností (tělem a psychikou). Adjektivum „duchovní“ nás upozorňuje na božský rozměr patřící k lidské bytosti, související s naším směřováním k nadpřirozenému cíli, naší spásou a zbožštěním. Duch Svatý…