Během adventní doby jsme do programu naší olomoucké komunity zařadili krátkou společnou modlitbu před obědem. Nerecitovali jsme ovšem nic po paměti nebo z modlitebních knih, jen jsme chvíli tiše seděli a mlčeli. Díky tomu jsme se mohli zastavit uprostřed všedního dne, nechat doznít hluk v našem nitru a na malý okamžik spočinout v Boží blízkosti. „Je čas mluvit a čas mlčet,“ moudře nás učí kniha Kazatel. K mlčení ovšem můžeme mít mnoho různých důvodů. Zamlklý může být ten, kdo marně hledá slova. Ticho ukrývá jeho bezradnost, nerozhodnost, zmatek či obavy. Jiní mlčí proto, že je to vlastní…