Byla to jedna obyčejná lžička. Úplně obyčejná ne. Vlastně jedinečná. Nevím, kde se v tom příborníku vzala, ale od všech ostatních se lišila tvarem odkazujícím na dobu mládí mé babičky. Moje nejoblíbenější lžička. A teď zmizela. Prohledala jsem dvakrát všechny šuplíky, a nikde nic. Ale no tak. Takové přízemní lpění na jedné lžičce. Až jednoho rána na mě vykoukla úplně znenadání, přímo přede mnou. Jako bych do té doby měla mlhu na očích. To samé ráno, kdy jsem sáhla do kapsy kabátu a vytáhla z ní látkovou nákupní kabelu. Přesně tu, kterou jsem pár dní předtím marně hledala.Dvě drobnosti, které…