Poté, co jsme u v a ž o v a l i nad některými hledisky duchovní neútěchy, oné temnoty v duši, budeme dnes hovořit o duchovní útěše, která je světlem duše a dalším důležitým prvkem rozlišování. Je to prožitek vnitřní radosti, který posiluje víru i naději a také schopnost činit dobro. Člověk prožívající útěchu se při střetu s těžkostmi nevzdává, protože zakouší pokoj silnější, než je zkouška. Zahaluje jej Boží přítomnost, byť neustále ctící jeho svobodu. Nikdy to není pomíjivá euforie – naopak, jak jsme si všimli, je to i bolest, vyvolaná kupříkladu vlastními hříchy, která se může stát důvodem…