Pokračujeme v katechezi na téma rozlišování. Viděli jsme, jak důležité je číst, co se v nás děje, abychom nedělali ukvapená rozhodnutí na vlně momentálních emocí. V tomto smyslu může být i duchovní stav, který nazýváme neútěchou, příležitostí k růstu. Pokud v nás totiž není trocha zdravého smutku, riskujeme, že zůstaneme stále na povrchu věcí a nenavážeme kontakt se středem své existence. Když je člověk smutný, jako by se mu chvěla duše; udržuje ho v bdělosti a chrání před větry rozmarů. Dokonalý, ale sterilní klid bez citů nás činí nelidskými, jakmile se stane kritériem pro volbu a chování.…