22. 11. 2022
|Bůh v mém životě
Letos v září zazvonil telefon. Nejstarší syn říká: „Mami, je tu nějaký kluk z Ukrajiny a chce se s tebou setkat, jmenuje se Žeňa. Víš, o koho jde?“ Nohy se mi podlomily a začala jsem i koktat z toho překvapení. Radost a štěstí mnou projely jako elektrický šok. Za chvíli jsem jej přivítala. Byl to on! Celých 30 let jsem na něj s touhou po setkání vzpomínala. Tenkrát v roce 1993 Charita Uherský Brod hledala české rodiny pro ozdravné pobyty dětí z okolí Černobylu. Na tři týdny k nám takto přijel jedenáctiletý chlapec Žeňa. Můj nejmladší syn dostal kamaráda a já dalšího syna. Neumím si to…
Zbývá vám ještě 69 % článku!