Rozlišování není primárně logický postup; týká se jednání a je třeba rozpoznat jeho citové odstíny, protože Bůh mluví k srdci. Jedním z takových předmětů rozlišování je opuštěnost. Sv. Ignác z Loyoly ji definoval takto: „Temnota duše, vnitřní neklid, podněty k nízkým a pozemským věcem, tak se duše přiklání k nedůvěře, je bez naděje a bez lásky a shledává se pomalou, vlažnou, smutnou a jakoby odloučenou od svého Stvořitele a Pána.“ Věřím, že jsme to tak či onak zažili, opuštěnost. Problém je, jak ji číst, protože i ona nám má co důležitého říct. Nikdo by nechtěl být opuštěný, smutný, to je…