18. 10. 2022
|Na dovolenou jsme jezdili s našimi dorůstajícími dětmi vždy na hory, na ty moravské, české, slovenské i rakouské. Až jednou se rodina usnesla: letos se jede k moři!
Měla jsem z té dlouhé cesty autem docela obavy. Bála jsem se přeplněných dálnic, z únavy nás obou (děti ještě neřídily), z rizika bloudění v době, kdy ještě nebyly GPS navigace ani chytré telefony. Volala jsem tedy o pomoc k nebi, jenže ani tak jsem žádnou zvláštní jistotu Boží ochrany necítila. Trápily mě pochybnosti. Co když tam vůbec nemáme jet? Termín naší dovolené se navíc překrýval s oslavou zlaté svatby našich příbuzných i s poutní slavností Narození Panny Marie v naší farnosti. Obojí jsme tak museli oželet. Snažila jsem se nedávat najevo svoji sklíčenost, když jsme vyrazili a po…
Zbývá vám ještě 65 % článku!