Lukášův úryvek by se skoro dal použít jako důkaz Ježíšova smyslu pro humor: představa vdovy, která neustále otravuje nepříjemného soudce, mnohokrát se vrací a soudce ji se selhávajícími nervy neustále vyhazuje, dokud ho žena svou nezdolností neudolá, musela jistě vzbuzovat u tehdejších posluchačů pousmání. Při čtení evangelia máme skoro pocit, jako bychom se dívali na nějakou starou silvestrovskou scénku s Bohdalovou a Menšíkem. Důležitá je ctnost trpělivosti Nicméně je jasné, kdo ony role Ježíšova podobenství hraje ve skutečnosti: my jsme ta otravná vdova, Bůh je v roli neochotného soudce.…