Stála jsem před budovou Správy sociálního zabezpečení a váhala, co dělat. V rukou jsem svírala obálku, kde byl cizí pas, kopie rodného listu, kopie vysokoškolských diplomů, podle mě bezcenné potvrzení od nějakých zaměstnavatelů různě po Evropě, kopie kartičky zdravotní pojišťovny, kartičky „pobytu“, kartičky od České spořitelny a tučná obálka od Sociální správy, která obsahovala směsku skrčených a téměř nečitelných měsíčních výpisů z plateb sociálního a zdravotního pojištění. Vedle mě stál člověk, kterému to všechno patřilo a byl na všech těch dokumentech existenciálně závislý – ale v jeho…