4. 10. 2022
|S Hospicem Dobrého Pastýře mě spojuje mnoho smutného, ale i mnoho dobrého a srdečného. Je místem, ve kterém se neubráním slzám, a zároveň cítím klid a vděčnost.
Když mi byl v předloňském září zakázán přístup do motolské nemocnice, kde ležela moje milovaná maminka s velmi těžkým onemocnění mozku, byla jsem zoufalá. Zákaz byl zapříčiněn situací kolem covidu a mně nezbývalo nic jiného než se zařadit do řady lidí, kteří se nemohli obejmout se svými blízkými, ani se s nimi vidět. S maminkou jsem nemohla být ani v telefonickém kontaktu, neboť měla silné epileptické záchvaty a její orientace a kognitivní funkce se každým dnem zhoršovaly. Vrátilo se totiž její starší onemocnění mozku. Byla jsem v každodenním spojení s paní doktorkou, situaci jsem nesla velmi…
Zbývá vám ještě 86 % článku!