Netrpělivost je forma vnitřního napětí, které zná úplně každý. Všichni jsme zažili nesmyslné fronty v obchodech, kolony na silnicích, dlouhotrvající procesy, opakující se chyby… Každý si může doplnit svoji kolonku pro „tak u tohoto opravdu ztrácím trpělivost“. A co to tedy znamená? Že nám v břiše začne bublat nebo cítíme tlak na hrudi, zvyšuje se tepová frekvence a něco v nás říká: „Zasáhni! Teď, nebo nikdy!“ Netrpělivost je tedy jakási informace, kterou není potřeba nutně vnímat jako negativní, ostatně jako každou emoci. Náš vnitřní radar „prostě jen“ hlásí a vysílá signál, že se nám něco nelíbí, něco moc dlouho trvá a já už to dál nesnesu, chci něco uspíšit, někdo mě hrozně štve, už to nedávám atd. No skvělé, s tím se přece už dá něco dělat, ne? Tyto vnitřní radary se mezi lidmi hodně liší. Někdo je vyloženě „v klídku“ a nic s ním nehne, jiný je temperamentnější, neurotičtější, křehčí – a pak stačí „málo“ a tenze zesiluje. A znalé okolí se klidí z cesty. Není třeba z toho dělat vědu – kdykoliv nás náš vnitřní radar o něčem informuje, je to pouhá informace, která se může, ale také nemusí zakládat na pravdě. Nemusí být pravda, že ostatní jsou proti mně a já musím okamžitě a hlasitě zasáhnout. Nebo naopak může být pravda, že stojím v koloně a přijdu pozdě do práce, což pro mě bude mít neblahé důsledky. Ale když tu budu bouchat do volantu a nadávat, posune se ta kolona byť jen o metr? Asi ne, že? Zato nechápající dítě na zadním sedadle začne plakat, protože se svého vzteklého rodiče v té chvíli bojí. Stojí to tedy za to? Je prospěšné či užitečné poslechnout informaci našeho vnitřního radaru a začít jednat? Někdy ano. Třeba popohnat „netrpělivě“ lékaře pro bližší termín vyšetření může být prospěšné a třeba i život zachraňující. Stejně jako probrat vážné partnerské problémy, které o to dříve přestanou ničit a rozkládat rodinu. A vidíme to nakonec i ve společnosti a v historii. Třeba když už nešlo déle trpělivě vyčkávat, až ten komunismus odejde…
ANEŽKA FIALKOVÁ, psycholožka