Rád na něj ve své knize vzpomíná spoluvězeň z leopoldovské věznice Václav Vaško. Druhá radost po příchodu do kriminálu mě čekala ve vězeňské nemocnici, kam nás přivedli k lékařské prohlídce. Setkal jsem se tam s paterem Kajprem, jezuitou od sv. Ignáce v Praze. „Nevím, jestli se na mě pamatujete… ?“ nesměle ho oslovuji. „Pamatuji, pamatuji, ty jsi přece Vaško, co má tu ženu Rusku, viď?“ Jak si mě mohl pamatovat? Vždyť jsem byl u něho jen jednou u zpovědi. Měl jsem před ním respekt, teď ale byl tak milý a srdečný, že jsem najednou byl rád, že jsem právě v Leopoldově. Při vydávání oběda…