Tyhle týdny jsou pro vás pracovně i lidsky nejspíš těžší než v minulosti, protože pomáháte velkému počtu uprchlíků, utíkajících před válkou z vaší rodné země… Současnost je těžká nikoliv tím, že pomáháme tolika lidem, ale dobou a okolnostmi, v jaké situaci jim nyní pomáháme. Jindy totiž přicházíme většinou tehdy, kdy už je něco ukončeno, nebezpečí přestalo. Tady jsme ale pořád v průběhu něčeho strašného – války, která stále trvá, takže emoce a bolest nepřestávají. Jaké jsou vaše pocity, když se s těmito lidmi denně potkáváte? Tuhle otázku se snažím si nepokládat, protože kdybych nad ní…