12. 4. 2022
|Pasáž z listu apoštola Pavla Římanům (6,3-11), kterou uslyšíme při velikonoční vigilii, přináší velmi podstatné sdělení: autor svým adresátům v reakci na otázku po účinnosti milosti, formulovanou v předchozích verších, objasňuje podstatu křtu, jeho účinku a důsledků v životě křesťana.
Rituálem křtu se člověk nerozlučně spojuje s Ježíšem, stává se novým stvořením v Kristu a vstupuje do společenství jeho těla; završuje tím svou víru. Ježíšova smrt na kříži znamená překonání vazby smrti a hříchu coby odloučení člověka od Boha. Překonání tohoto odloučení je pak manifestováno Ježíšovým vzkříšením, zmrtvýchvstáním, jež znamená definitivní přináležení k Bohu bez omezení. Tato perspektiva stojí před každým pokřtěným. Stává se jistotou jeho života. Žít v síle Boží milosti Pavlovi však primárně nejde o nauku o křtu jako takovou, nýbrž o jeho důsledky v každodenním životě – o…
Zbývá vám ještě 85 % článku!