5. 4. 2022
|„Bůh v hrobě? Ježíš je přece zmrtvýchvstalý, neleží někde mezi květinami!“ – také takových reakcí se mi dostalo, když jsme loni po letech v našem chrámu objevili a k soukromé pobožnosti otevřeli v menze jednoho z postranních oltářů dobové ztvárnění scény „zemřel a pohřben jest“. Stalo se mi to inspirací pro přemýšlení do dalších let.
Ježíš je skutečně Vzkříšený, dal o tom důrazně vědět apoštolům a každé Velikonoce si připomínáme, co vykonal pro lidstvo: přinesl nám spásu. Podstatné je, že Bílá sobota a bdění u Božího hrobu neukazuje Ježíše ve finále. Jen k nám nechává proniknout onu skutečnost Jeho bolesti i smrti. Podtrhuje, vyzdvihuje a zdůrazňuje hloubku a míru pokoření, kterého se mu od lidského rodu dostalo. Nejen kdysi v Izraeli, vždyť na ten kříž byl (totiž je) přibíjen i s naším každodenním hříchem. Solidarizoval se s naším utrpením. Následoval nás ve smrti. Slyšíme to každou chvíli, ale skutečně nám…
Zbývá vám ještě 60 % článku!