Ten, který ztichl vůči zlu a pozemské síle, nepozvedl svůj hlas a jako třesoucí se zvířecí mládě na roztřesených nožkách byl lapen do osidel a veden na porážku (Iz. 53,7), zkrátka proto, že přijal naši lidskou přirozenost. Ve svém lidství byl beze zbytku vydán na pospas lidské zlobě a nenávisti, zkonzumován do krajnosti. Do Svatého týdne vstupujeme v čase hrůz, nelítostných bojů vzdálených necelých dvacet hodin autem od našich hranic. V době rozvratu a bratrovražedného násilí, kdy mariupolské děti křičí hlasem všech vražděných dětí z Rámy a Betléma, dětí z Majdanku a Osvětimi, přepadeny…