Před lety jsem si v Beskydech komplikovaně zlomil nohu. Ve Frýdku-Místku mi ji ošetřili jen provizorně – a že mám jít k lékaři v Praze. S berlemi v nemocnici v teplákách, tričku a s dlouhými vlasy vypadám jako bezdomovec. „Běžte si na polikliniku!“ vyštěkne na mne sestra a zmizí v ordinaci. Stojím dál a noha dost bolí. Sestra opět vyjde a vidí, že stále čekám. Můj zubožený vzhled ji obměkčí. „Kartičku pojištěnce a občanský průkaz!“ vyštěkne znovu. Jdu dovnitř. Lékař mne ignoruje. Jen co sestra mrkne na občanku, je jako z cukru: „No tak se posaďte, pane doktore. Pan doktor se vám hned bude…