Naše stáří je provázeno stále větší bezmocností. Je proto dobré, když nám lidé kolem nás nejsou lhostejní. Když si třeba všimneme, že někdo z těch, které jsme zvyklí běžně potkávat, najednou chybí. Jednou jsem takto v kostele postrádal paní Ludmilu. Tři neděle za sebou vynechala účast na bohoslužbě. Věděl jsem, že bydlí v pečovatelském domě. Tam mi ale sdělili, že pobývá v nemocnici. Nedávno v noci upadla a vylomila si krček. Nedovolala se pomoci. Doplazila se alespoň k posteli, aby se mohla zabalit do lůžkovin. Později vzpomínala, jak vyčítala andělu strážnému, že ji neuchránil od úrazu.…