Evangelium nám předkládá nádhernou větu, kterou se vždy modlíme při Andělu Páně a která odhaluje smysl Vánoc: „Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi“ (Jan 1,14). Když se nad tím zamyslíme, zjistíme, že je to paradox. Ježíš je věčné Slovo Otce, nekonečné Slovo, které vždy existovalo, dříve než všechny stvořené věci. Tělo naproti tomu označuje naši stvořenou realitu, křehkou, omezenou, smrtelnou. Před Ježíšem existovaly dva oddělené světy: nebe proti zemi, nekonečno proti konečnu, duch proti hmotě. A v Prologu Janova evangelia je i další protiklad – světlo a tma. Ježíš je Boží světlo,…