Malá vesnice Farabougou v africkém Mali se už několikrát stala předmětem mezinárodního zpravodajství. Bohužel ne v dobrém. Kraj Ségou, kde vesnice leží, je častým terčem útoků teroristů, sympatizujících s Islámským státem. Vraždy a únosy mužů, znásilnění, žhářství a vybíjení zvířat jsou tu na denním pořádku. Mnoho lidí proto opouští své domovy a utíká do klidnějších oblastí země. O svůj příběh se s námi podělila jedna z vnitřně vysídlených, žena, která musela Farabougou opustit během minulého roku.

Jmenuji se Fatoumata, ale všichni mi říkají Tata. Je mi 36 let, mám sedm dětí ve věku od 8 měsíců do 13 let.

Jednu neděli večer byl můj manžel chladnokrevně zastřelen takzvanými džihádisty. Ten den se mu vůbec nechtělo odejít z domu, nakonec odcházel na pole hodně pozdě, až v devět ráno. Jako by věděl, že se domů už nevrátí. Když slunce zapadalo, uslyšeli jsme dva hlasité výstřely a po nich hluk odjíždějící motorky.

Můj manžel byl povoláním krejčí. Všichni ho znali, respektovali ho. Ti vrazi, kteří si říkají Boží muži, si mysleli, že je proti nim. Čekali na něj na kraji vesnice a pak ho zabili.

Jako by mi zaživa vyrvali srdce. Nejtěžší pro mě je, že moje nejmladší dítě svého otce nikdy nepozná, protože zemřel, když jsem byla těhotná.

Den po vraždě se vrátili, aby nám vypálili dům. Přikázali nám opustit vesnici. Jediné, co jsme si mohli vzít, bylo oblečení, které jsme měli na sobě. Odjet nám tajně pomohl přítel mého zesnulého manžela. Všechny nás naložil na vůz a odvezl pryč. Moje sousedka chtěla také odejít, ale musí pečovat o nemocnou matku. Vzali jsme s sebou alespoň její tři děti.

Můj bratr nám poslal peníze, abychom měli na cestu do mé rodné vesnice. To, že mám bratra, který mohl pomoci, chápu jako prozřetelnost. Bez něj už bychom s dětmi byli mrtví. To, co se stalo, mi úplně změnilo život. Pořád se mi vybavují záblesky těch událostí. Je těžké už mého manžela nevídat, nespoléhat na to, že se postará o naše děti. Zůstal chaos a zoufalství.

Má rodná vesnice se za těch 13 let, co jsem byla pryč, změnila. Většina lidí, se kterými jsem vyrůstala, je pryč. Jsem u svého bratra, který se stará i o svou malou rodinu. Žiju s deseti dětmi v malém domě s dvěma místnostmi. Není to luxus, ale je to střecha nad hlavou, která nás chrání před deštěm, větrem a zimou. S jídlem mi hodně pomáhá můj bratr, ale i další lidé ve vesnici. S podporou komunity jíme já i děti dvakrát denně. Kvůli penězům ale nemohou dvě z mých starších dětí chodit do školy. Právě v této situaci za mnou přišli pracovníci CARE a představili mi svůj projekt. Pomáhá vysídleným, ale i hostitelským rodinám. O několik týdnů později jsme já i můj bratr dostali poukázky na jídlo. Už si nepřipadám jako zátěž. Je to skoro rok od smrti mého manžela a já se každý den modlila k Bohu, abych měla na jídlo pro děti. Teď máme peníze, které mé rodině umožní žít zdravý život aspoň dva měsíce. Dokonce plánuji poslat své dvě nejstarší děti zase do školy.

Nikdy nepřestanu za tu pomoc být vděčná. Je to pro mě projev lásky k bližnímu, který přišel v pravou chvíli.

Mali patří k deseti nejchudším státům světa

Země trpí následky ozbrojených konfliktů, dlouhodobé politické krize a změn podnebí v celé oblasti. V roce 2020 postihly velkou část území povodně, které zničily úrodu a tisíce rodin připravily o střechu nad hlavou. Své domovy muselo opustit více než jeden a půl milionu lidí, kteří nyní žijí v uprchlických komunitách. Zejména v centrálním regionu Ségou žijí pohromadě místní s vnitřně přesídlenými Malijci a řada rodin v hostitelských i uprchlických komunitách již trpí vážným nedostatkem potravin.

Okamžitá potravinová pomoc je jen prvním krokem

Z dlouhodobého hlediska je klíčové obnovit farmaření a nastartovat ekonomiku. Ohroženým zemědělcům a pastevcům je třeba dodat osivo, nářadí, hnojivo a školení v oblasti udržitelného zemědělství. Stabilitu nejvíce postiženým rodinám zajistí ovce nebo koza.

Projekt, který v regionu Ségou realizuje CARE s finanční podporou Ministerstva zahraničních věcí ČR, zajišťuje vnitřně vysídleným okamžitou potravinovou pomoc. Farmářům poskytujeme osivo a zemědělské nástroje, rodinám s dětmi ovci nebo kozu.