1. ČTENÍ Dan 12,1-3

Kniha Daniel pochází asi ze 2. stol. př. Kr. a patří mezi nejmladší ve Starém zákoně. Má více částí, poslední z nich má charakter eschatologický. V jejím samém závěru (12. kap.) se mluví o příchodu posledního dne, v němž zazáří vítězství spravedlivých. Na tento text navazuje i dnešní evangelium.

Čtení z knihy proroka Daniela

Povstane Michael, veliký kníže, který chrání syny tvého lidu. To bude čas úzkosti, jaký nebyl od té doby, kdy povstaly národy, až do té doby. Tehdy bude zachráněn tvůj národ, každý, kdo bude zapsán v knize. Probudí se mnozí z těch, kteří spí v zemi prachu, jedni k věčnému životu, druzí k potupě, k hanbě navěky. Kteří byli poučeni, budou zářit jako zář oblohy, a ti, kteří mnohé přivedli ke spravedlnosti, jako hvězdy na věčné časy.

MEZIZPĚV Žl 16,5+8.9-10.11

Nejen, že se Hospodin již zde stará o své věrné, ale už Starý zákon vyjadřuje naději na život po smrti. Tuto naději neseme i my. Bůh nám chce dát život, život věčný!

* Ochraň mě, Bože, neboť se utíkám k tobě.

Ty jsi, Hospodine, mým dědičným podílem i mou číší, ty mně zachováváš můj úděl. Hospodina mám neustále na zřeteli, nezakolísám, když je mi po pravici. * Proto se raduje mé srdce, má duše plesá, i mé tělo bydlí v bezpečí, neboť nezanecháš mou duši v podsvětí, nedopustíš, aby tvůj svatý spatřil porušení. * Ukážeš mi cestu k životu, u tebe je hojná radost, po tvé pravici je věčná slast. *

2. ČTENÍ Žid 10,11-14.18

Pokračujeme v četbě listu Židům, který obhajuje a vysvětluje Ježíšovo kněžství. Zásadní je dnešní výpověď, že Ježíš přinesl jedinou oběť. Již žádná jiná oběť – ani naše, ani Boží – není třeba k vykoupení! Jeho obětí jsme „dokonalí“ – můžeme přistoupit k Bohu.

Čtení z listu Židům

Každý (jiný) kněz stojí denně ve službě a znovu a znovu přináší stejné oběti, které však vůbec nemají sílu, aby zahladily hříchy. Avšak (Kristus) podal za hříchy jednu jedinou oběť a pak se navždycky posadil po Boží pravici a teď už jen čeká, ‚až mu budou jeho nepřátelé položeni k nohám jako podnož‘. Jedinou obětí totiž přivedl k dokonalosti navždy ty, které posvětil. Kde je však odpuštění hříchů, není už (třeba) oběti za hřích.

EVANGELIUM Mk 13,24-32

Dnešním textem se loučíme s Markovým evangeliem, které jsme po celý rok četli. Třináctá kapitola je eschatologickou řečí (o posledních věcech). Po tomto textu se již vypráví o událostech Velikonoc. Důležitý je výrok: „Lidé uvidí Syna člověka přicházet“ (13,26). Ježíš je Syn Boží. Kdo vytrvá ve zkouškách do konce, uvidí ho na vlastní oči.

Slova svatého evangelia podle Marka

Ježíš řekl svým učedníkům: „V těch dnech, po velkém soužení, se zatmí slunce a měsíc přestane svítit, hvězdy budou padat z nebe a hvězdný svět se zachvěje. A tehdy (lidé) uvidí Syna člověka přicházet v oblacích s velikou mocí a slávou. Potom pošle anděly a shromáždí své vyvolené ze čtyř světových stran, od konce země až po konec nebe. Poučte se z přirovnání o fíkovníku! Když se už jeho větve nalévají mízou a nasazují listy, poznáváte z toho, že léto je blízko. Stejně tak, až uvidíte, že se to děje, poznáte, že je blízko, přede dveřmi. Amen, pravím vám: Toto pokolení nepomine, dokud se to všechno nestane. Nebe a země pominou, ale má slova nepominou. O tom dni a o té hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jenom Otec.“