Slunce žhne, a i když zpočátku jdeme o něco ráznějším krokem než ona – chceme to stihnout za určenou čtvrt hodinu –, ke konci nás bez potíží předežene. Stezka vede do kopce mezi poli a skrze malý les s potokem. Sem tam na nás vykoukne dům. Obydlí, kde žije Fatenei s dcerou, jejím manželem a dvěma vnoučaty, stojí až na konci ulice. Je to prostorný domek s dvorkem, na kterém je místo i pro slepice a několik krav pasoucích se přes den v lese za stavením.

Fatenei má ráda humor a srší ráznou energií. Ráda se směje, vtipkuje a zajímá se o všechno kolem sebe. Se zrakem má potíže už dva roky, trápí ji šedý zákal. Zcela oslepla na levé oko a i na pravé začíná vidět rozmazaně. Nedokáže člověka rozeznat ani ze vzdálenosti pár desítek centimetrů a s většinou obyčejných činností potřebuje pomoct. Mnoho času tráví tím, že sedí venku před domem ve svém potemnělém světě. I když situaci zlehčuje sobě vlastním vtipkováním, kdyby jí někdo nepřistrčil před obličej talíř s jídlem, celý den by nejspíš ani nejedla. Ráda by občas jen tak vyrazila do kostela, ale bojí se jít sama, protože často zakopává. „Už teď jsem slepá, nemusím se navíc ještě zranit,“ říká Fatenei.

Rodina žije v etiopské vesnici Shomba. Hlavním živitelem je dcera Alem, Fatenein muž zemřel už před 15 lety. Na poli za domem Alem pěstuje kukuřici, pepř a kafe. Má okolo 2000 rostlin kávovníku. Mnoho peněz si tím ale nevydělá, protože obchodníci, kteří od ní úrodu vykupují, nejsou k drobným farmářům příliš spravedliví. Uživit rodinu je těžké. Alem si ročně přijde na 15 000 etiopských birrů, to je zhruba necelých 7 000 korun.

„Zrak je pro člověka tou nejdůležitější věcí. Udělala bych cokoliv, abych se vyléčila,“ říká Fatenei. Operace šedého zákalu jí pomohla. Na poli už sice pracovat nikdy nebude, ale zvládne uvařit i zajít do kostela. „Ještě nejsem připravená umřít, protože toho chci stále mnoho zažít,“ směje se. Fatenei by se chtěla dožít svatby svých vnoučat i toho, jak vyrostou její pravnoučata. Jedno už je na světě.