28. 9. 2021
|O čem se papež František bavil se slovenskými spolubratry? Za jejich schůzkou se v obtýdeníku La Civilta Cattolica ohlédl jeho šéfredaktor a Františkův dobrý přítel P. Antonio Spadaro SJ minulý týden.
Během své apoštolské cesty na Slovensku se papež, jak bývá tradicí, soukromě sešel s tamními jezuity. Bylo to první den návštěvy, v neděli 12. září v podvečer na bratislavské nunciatuře.
Hned po příchodu František nezapřel svůj humor, když při pohledu na 53 spolubratrů prohlásil: „Nevěděl jsem, že je na Slovensku tolik jezuitů. Ten mor se zjevně šíří všude!“ Pak rozesmáté bratry rovnou požádal, ať mu dávají otázky, protože se „necítí na to, aby kázal jezuitům“. Pokračoval: „Čekám na otázky, jsem připravený jako brankář v bráně. Střílejte.“ Na první dotaz, jak se mu daří, reagoval mírně ironicky s odkazem na nedávnou operaci střeva: „Dosud žiji, ačkoli si mnozí přáli opak a připravovali konkláve.“
Další se ho zeptal, co by jezuitům při pastorační práci na Slovensku mělo nejvíc ležet na srdci. „Blízkost,“ odpověděl papež a promlouval o blízkosti k Bohu, mezi bratry navzájem, k biskupovi a Božímu lidu. Jezuita se podle Františka nikdy nemá snížit k pomlouvání svého biskupa. „Pokud jezuita smýšlí jinak, ať sebere odvahu a řekne biskupovi své mínění. A když mluvím o biskupovi, mám na mysli také papeže,“ zdůraznil.
Připomněl pak slova Pavla VI., podle něhož se jezuité „vydávají na křižovatky cest a myšlenkové rozcestníky“ a varoval před rizikem, že jinak mohou „podlehnout hloupým ideologiím“. Jednou z takových je podle něj pokušení vracet se zpět, jímž trpí některé místní církve, které se obávají života a svobody, a své jistoty tudíž hledají v minulosti. „Je zde strach z pokračování pastoračních zkušeností – myslím na práci, kterou odvedla synoda o rodině, aby dala na vědomí, že páry žijící ve druhém svazku ještě nejsou odsouzeny do pekla. Máme strach z doprovázení lidí s jinou sexuální orientací a hledáme cestu v rigiditě a klerikalismu, což je dvojí zvrácenost,“ vypočítával papež. „Jestliže pastoračně doprovázíme homosexuální pár, můžeme jej přivést k setkání s Kristem,“ zdůraznil poté. Papež se také vyjádřil kriticky k genderové ideologii.
Jeden ze slovenských jezuitů hovořil o vnitřním pnutí ve slovenské církvi, kdy některé frakce papeže idealizují, a jiné v něm naopak spatřují dokonce kacíře. František se v odpovědi zmínil o jisté zahraniční katolické televizi, která papeže trvale pomlouvá, aniž by to považovala za problém. „Osobně si mohu tyto útoky a urážky zasloužit, protože jsem hříšník, ovšem církev nikoli. Je to ďáblovo dílo, jak jsem také již některým z těchto lidí řekl,“ uvedl František. „Obviňují mě, že se zabývám sociálními tématy a že nemluvím o svatosti, ačkoli jsem o ní napsal celou exhortaci – Radujte se a jásejte. Snažím se nicméně nevstupovat do jejich světa idejí a fantazií a raději kážu. Nechci žádnou revoluci, ale dělám to, co cítím. Chce to velikou trpělivost, modlitbu a hodně lásky,“ řekl.
V závěru setkání padla zmínka o strachu z uprchlíků a migrantů. Svatý otec zopakoval svou známou čtveřici doporučení ve vztahu k příchozím: přijímat, chránit, podporovat a integrovat. „Pokud je totiž neintegrujeme, necháme je v bídě, jako bychom je ani nebyli přijali,“ apeloval.