Do komunity jsem vstoupila v roce 2014 a v současnosti se připravuji na složení slavných slibů. Během sedmi let formace jsem mohla vnímat podle mě zcela zásadní znamení, že mě k této formě života Bůh zve – totiž intenzivní rozvoj „uvnitř i navenek“, radost ze života, životní elán. Klauzura někdy vzbuzuje obavy ze „zúžení“ člověka, nezdravé pasivity či uzavřenosti do sebe. Zakusila jsem pravý opak. Proto také nerada slýchám tvrzení, že životem na Karmelu přináším velkou oběť. Jistěže přicházejí náročná období a různé těžkosti, to ale v každém životním stavu. A mnohokrát jsem prožila, že každá „ztráta“ znamená uvolnění prostoru pro ještě větší dar.

Samotnou klauzuru vnímám jako nebývale široký a hluboký prostor – žádný útěk od vztahů či okolní reality, naopak jde spíš o „koncentraci“ všeho lidského. (Tak jako má vše vpravdě lidské místo i v Bohu...) Utváří se tak specifická forma služby, kde modlit se za druhé často neznamená Bohu něco říkat, ale je to spíše jakési „spolu-bytí“ v Bohu, vědomí sounáležitosti, vstupování do vztahu s Bohem „s druhými“ a „pro druhé“.

Přiznám se ale, že je mi to někdy těžké. V některých chvílích bych se raději ke všem potřebným rozběhla a pomohla jim nějak víc „hmatatelně“. Pak mi ale dochází, že všechny trpící bych stejně nenavštívila a jejich situaci nevyřešila... A tak si troufám obracet Ježíšovu evangelní výzvu „Jděte!“ a „posílám“ já Jeho – všude tam, kam sama nemohu přijít; Jeho, který jediný je lékem na rány světa. A jsem šťastná, že se již brzy (8. září) budu moci definitivně zavázat k životu v důvěrnosti s Ním právě na Karmelu.