Svoboda nakládání s vlastním tělem musí být zachována, ale není důvod zatajovat, že ti, kdo se očkují, napomáhají ukončení pandemie. Jiné prostředky k tomu nemáme.

Na vyhodnocení všech dopadů ještě přijde čas, a také se z hlediska každého člověka mohou lišit. Co bylo pro jedny vítanou příležitostí trávit více času v přírodě nebo s rodinou, to bylo pro jiné utrpením: ocitli se bez příjmů, v existenční nejistotě, s obtížemi způsobovanými domácí výukou, v neposlední řadě pro nás katolíky bez svátostí a pravidelné mše svaté.

Z hlediska Evropské unie se podařilo oddělit zrno od plev; ukázalo se, kde je rozumné zachovat, nebo dokonce posílit kompetence členských států, protože pouze ony jsou schopny pružně reagovat v nenadálých situacích, jakým jsme čelili loni v únoru a březnu. Ale ukázalo se i to, kde je nám Evropská unie přínosná – v koordinaci pomoci aktuálně nejvíce postiženým, ve financování vakcín a výzkumu a ve zjednodušování cestování.

Pandemie také lidstvu obnažila naši křehkost vstříc neviditelnému nepříteli. Pro nás věřící vyzvedla některé otázky, na něž jsme možná měli v každodenním shonu tendenci zapomínat. S úctou ke všem, kteří v pandemii utrpěli ztrátu svých blízkých nebo živobytí, doufejme, že veškeré prožité utrpení přispěje i něčemu dobrému.