Jak ve vás rozhodnutí stát se knězem zrálo?

Před dvanácti lety jsem místo vojenské služby měl možnost odjet na rok do zahraničí jako dobrovolník v sociálních službách, dostal jsem se tehdy do Česka do Mariánských Radčic. Tam mě myšlenka poprvé napadla. Cesta to ale byla delší, poté jsem se vrátil do Německa a pět let pracoval a studoval pedagogiku, až v roce 2014 jsem nastoupil do semináře v Salzburgu.

Proč jste si vybral právě Česko?

Česko jako takové i zdejší život mě velmi zaujaly, chtěl jsem tu působit prakticky hned od začátku. Myslím, že nové kněze tento region potřebuje více než mé rodné Německo. Ještě před vstupem do semináře jsem se nabídl otci biskupovi Baxantovi, který mi ovšem doporučil studovat teologii v mateřském jazyce.

A čím si vás získala farnost v Mariánských Radčicích?

To není lehké popsat. Farnost je to velmi rozmanitá, spravujeme i Duchcov, Osek nebo Krupku a další místa. Asi nejvíce mě těší, že se nám daří tvořit společenství, že lidé spolu rádi tráví čas nejen při bohoslužbách.

Mariánské Radčice jsou i poutní místo s mezinárodním dosahem.

Ano, jezdí sem lidé z Česka i z Německa, mladí i rodiny. Místní poutní dům je otevřený i pro nevěřící. Někteří sem přijedou jen tak na dovolenou a je to jejich první kontakt s katolickou církví. Někdy se i stane, že po návratu z dovolené začnou doma sami chodit do kostela a zpětně nás informují, že „víru našli u nás v Radčicích“.

Bude takovou mezinárodní událostí i svěcení?

Určitě, přijedou přátelé z Německa i z Rakouska.