„S nápadem využít současnou technologii – 3D tisk – přišel předchozí farář Radek Tichý. Hlavní myšlenkou bylo, že Ježíš se narodil i pro místní lidi, pro toto sídliště. Nebylo to jen někde v Betlémě před dvěma tisíci lety, ale zpřítomňuje se stále znovu. Chtěli jsme to místním lidem ukázat způsobem, který jim bude srozumitelný,“ ilustruje Lucie Fričová.

„Naši předkové vytvářeli jesličky dlouhá léta, zimní večery trávili vyřezáváním figurek a každý rok se jejich betlém trochu proměňoval a obohacoval. Také v našem případě je práce na betlému s využitím nové technologie během na dlouhou trať,“ přiblížil už na začátku vznik betléma P. Radek Tichý. Každý rok tak přibude nový kousek. „Začali jsme s komunitním centrem a kostelem. Ostatní budovy byly prozatím z kartonu, jen naznačené, aby bylo vidět, jak betlém postupně poroste,“ sděluje Lucie Fričová.

Práce na betlému je dlouhodobá a pečlivá. „Honza si nejprve prostuduje každou budovu, nafotí ji, vymodeluje jednotlivé části v počítači, vytiskne na 3D tiskárně, slepí, vyčistí, nabarví a doplní skleněné části oken. Pak navrhne osvětlení a elektroinstalaci,“ popisuje Fričová. „Je to mravenčí, časově i finančně náročná práce. A to všechno dělá ve svém volném čase.“

Vymodelovat, vytisknout a naprogramovat

„Ano, nejprve musím budovu i její okolí dobře prozkoumat, nastudovat si je,“ potvrzuje Jan Soukal. „Potom nad tím přemýšlím a přecházím do 3D modelování na počítači, kde volím základní rozměry budovy a rozhoduji o jejím zjednodušení. To zahrnuje rozvahu, které prvky budu chtít zachovat, protože jsou tak charakteristické, že by se měly objevit i ve zjednodušeném modelu betléma. Pak si stavbu detailně rozpracuji a rozdělím na jednotlivé části, které se vměstnají do tiskového prostoru 3D tiskárny,“ připojuje. V počítačovém programu si vytvoří 3D modely těchto částí a ty se pak dlouhé hodiny tisknou z bílého filamentu.

Když má tiskárna hotovo, nastává ruční práce – je třeba jednotlivé díly zabrousit, dočistit a slepit. „Vnitřní části barvím na černo a lakuji, vnější dostávají příslušné barvy a vkládám okenní skla. Ty ještě přelepuji fólií, která zmatňuje procházející světlo,“ vysvětluje tvůrce.

Poté se věnuje „střevům“ – elektrickým rozvodům. Jsou-li budovy jen osvětlené, je elektroinstalace poměrně snadná a stačí v zásadě jen rozmístit a propojit LED pásky. „Když je v budově interaktivní prvek, je elektronika už tvrdší oříšek a jde o složitější proces, kdy nejdřív musím programovat a pak testovat, zda vše funguje správně,“ doplňuje Soukal. V betlému je tak proměnné osvětlení budovy radnice, od loňska tu jezdí dokonce metro a letos přibyl s výškovými budovami výtah.

Dalším úkolem je vše sladit, aby betlém měl jednotný styl a okolní budovy nerušily ani nezastiňovaly to podstatné – kostel, kde o Vánocích přebývá Svatá rodina. „Je s tím vším během celého roku hodně práce, ale vidím v tom velký potenciál, jak přiblížit betlémskou událost narození Ježíška moderně současnému člověku a zdůraznit, že Bůh je Bohem blízkým a je s námi tady a teď. Pro všechny a napořád. A také mě těší, že se při této práci stále učím něco nového,“ podotýká Soukal.

Figurky jako modlitba

I výrobu betlémských figurek bylo potřeba důkladně promyslet a najít co nejlepší způsob. „Nejdřív jsme s nadsázkou uvažovali, že budeme skenovat farníky a postavičky tisknout v 3D tiskárně, ale to by bylo při našich možnostech technicky neproveditelné, strašně drahé a pracné,“ navazuje Lucie Fričová a pokračuje: „Tak jsem začala figurky tvořit z modelovací hmoty. Je to čistě ruční práce. Budovy jsou technicky dokonalé a figurky lidsky nedokonalé. Přijde mi hezký ten kontrast – technika versus lidská ruka. A zdá se mi, že hezky vyjadřuje i život nás, kdo tady žijeme.“

Největší radost a současně duchovní zážitek jí přinesla hned zpočátku tvorba Svaté rodiny. „Když jsem modelovala Marii s Ježíškem a Josefa, bylo to, jako bych se jich dotýkala. Byla to práce, ale zároveň modlitba. Dávala jsem do toho všechno, co umím, a to, co neumím, nechávala na Bohu, který dokáže pracovat i s našimi nedokonalostmi. Ta práce byla pro mě moc krásná,“ shrnuje Lucie Fričová.

Ne všechny figurky zobrazují konkrétní farníky, přesto je v nich někteří poznávají. „A každý jinak. Lidé mi říkají, že vytvořený kněz je celý Radek Tichý, jiní v něm zase jasně vidí současného faráře Jana Kotase,“ připojuje s úsměvem Fričová. Koledníci pak zastupují známou Tříkrálovou sbírku, do níž se tady v lednu vždy zapojuje více než sto dětí z náboženství s katechety a katechetkami. V betlému je i rodina s malými dětmi, která ukazuje, že věkový průměr téhle farnosti je výrazně nižší než mnohde jinde. Letos přibyly postavičky skautů s Betlémským světlem, v příštím roce se přidají senioři a v plánu jsou lidé na okraji – ti, kdo nemají vlastní domov a o něž se stará Farní charita.

Každá z figurek je originál a práce na jedné zabere desítky hodin, padne na ně nejeden víkend i večery. „Figurky se musí nejdřív vyrobit, poté zhruba týden a půl nechat schnout – a až potom je můžu barvit. Honza k nim přidává 3D tištěné prvky, jako třeba kočárek. Zrovna ten by se mi modeloval velmi špatně,“ přiznává tvůrkyně s tím, že tahle spolupráce s technikou je ideální.

Je tu pro všechny

Kolem betléma se každý advent i Vánoce shlukují děti z farnosti i celého sídliště – a jejich favoritem je tu jednoznačně jezdící a svítící metro. „Je to i silný evangelizační prvek,“ usmívá se Lucie Fričová. „Loni třeba přišel do kostela jeden kluk s tatínkem a byl tak nadšený, že se za hodinu vrátil, tentokrát s maminkou. A to nebyli farníci, ale lidi ‚z venku‘,“ doplňuje. Během bohoslužeb ale musí být metro vypnuté, jinak by děti vůbec nedávaly pozor, co se děje u oltáře. Betlém v pražských Stodůlkách tak není určen jen farníkům, nýbrž všem, kdo přijdou do kostela. V rámci akcí pro školy jsou to stovky dětí: přicházejí celé třídy se svými učiteli. Další spousty lidí sem míří i mimo bohoslužby. Přes vánoční svátky je kostel po většinu dne otevřený. A 3D betlém jim může o kousek poodkrýt příběh víry, naděje a Boží lásky k člověku.